 |
|
|
|
~ KUBA ~
(Jestliže nechcete číst všechnu tu omáčku okolo a chcete si
rovnou poslechnout, jak Kubík mluví a žvatlá, klikněte sem.
Tyto stránky jsou věnovány mému ptákovi. Jak jste jistě
uhodli, jmenuje se Kuba a je to pětiměsíční sameček andulky. Když jsem si ho v
říjnu roku 2002 přinesl v kleci na kolej, nevěděl jsem o andulkách ani o tomhle
fešákovi vůbec nic, kromě toho, že ho musím naučit mluvit. Na internetu jsou
naštěstí stovky stránek a milióny
informací, které jsem jako "pečlivý" chovatel přelouskal a zařídil se
podle nich, takže ten drobeček nejen, že nechcípl (jak mi mnozí předpovídali),
ale postupem času se nechal ochočit a dokonce opravdu začal mluvit.
Ale hezky popořadě. Samozřejmě, že jsem byl nažhavený hned
od začátku učit ho mluvit. Taky jsem věděl, že musí mít dostatek společnosti,
protože v australské divočině tyhle ptáčkové žijí ve velkých hejnech a ze samoty mohou dokonce i umřít a proto jsem
hned první den zval postupně každého, koho jsem na koleji potkal a jen trochu
znal, ať se jde na ten výkvět přírody podívat a pozdravit ho. Až později jsem
se dočetl o tom, že při příchodu do jiného prostředí je třeba dát andulce
zhruba týden na to, aby se aklimatizovala a zvykla si. Na toho mého jsem stále chrlil spoustu slov a do toho sem
chodili lidé dívat se na něj a většina si ho chtěla také
pohladit.
Výsledkem bylo to, že byl naprosto zmatený a
dezorientovaný. Když k tomu připočtu i to, že během prvního dne se nedopatřením
uvolnila klec a i s ním a spadla na zem, dovedete si jistě představit, jak byl
vyplašený a jak rychle se začal ochočovat. No, každý začátek je těžký. Zhruba
první dva měsíce nevěřil nikomu a ničemu. Přece jen každodenní hlasitá hudba
dlouho do noci spolu se zakouřeným pokojem (což jaksi patří ke koloritu tohoto
pokoje) jeho vyváženému vývoji nepřidala. Nakonec však přece uvěřil, že ho tu
opravdu nikdo nechce sníst a přestal splašeně prchat před jakoukoliv rukou,
která se objevila v kleci. Pravou renesancí vztahů však prošel až na vánoce,
kdy statečně přežil jízdu v batohu vlakem a doma tam si pak naklonil mojí mamku
tak, že mu povolila lítat, kde se mu zachtělo a začal se s námi kamarádit. Když
pak na konci ledna dorazil zpět na kolej, už z něj byl docela jiný pták ...
No ale myslím, že epiky bylo na
téhle stránce už dost a tak začnu s praktickými radami, které rozhodně neberte
jako ucelený systém informací, ale spíš jako soubor mých postřehů, které jsem
na jiných stránkách nenašel.
·
Nevnucujte se mu.
Andulky jsou sice velmi společenské, ale zpočátku z vás budou mít strach a také
potřebují soukromí. Když se k vám otočí zády, je to jasný signál, že už vás má
pro daný okamžik plné zuby a chce být sama. Až se čase otrká, jistě se naučí,
jak vám dát najevo svou nevoli a třeba i klovnout.
·
Trénink letu v podobě
prohánění smetákem je blbost. Ten můj z toho má, myslím, dodneška trauma a pokaždé když uvidí smeták
černym vzhůru, rozeřve se jako by ho na nože brali.
·
Netrestejte ho.
Andulky nejsou ani z poloviny chytré tak jako nejhloupější psy a tak si
většinou trest s předchozí akci nespojí. Když vás ráno probudí, protože slunce
už je vysoko a on nechce být zavřený v kleci, řvát na něj vztekle z postele
nepomůže. Je třeba vstát a hodit na něj deku (tedy na klec).
·
Naučte ho jeho jméno.
Ne říkat, ale aby věděl, jak se jmenuje a jak se jmenují další věci nebo
činnosti. Ten můj ví, že se jmenuje Kuba a že jeho hračka je (plastiková) Pipka
a ví, co se bude dít, když uslyší "zobání".
Většinou se z klece ozývá jen
žvatlání 
, nebo .. A když se vzteká, tak
to vypadá takhle .
Tady se můžete podívat na pár
záznamů, které jsem zachytil s web-camkou. Soubory jsou ve formátu DivX 4.12,
který si můžete stáhnout například zde http://www.divx.com/divx/
§
A ještě oblíbenější hra - zvonečky
Pokud byste mi kdokoliv chtěli
z nějakého důvodu (i když nevím proč)
poslat mailík,
tak samozřejmě můžete. Zde přidávám pár odkazů na stránky, které jsou výborně
zpracovány a pokud byste se rozhodli koupit si nějakého takového okřídleného
ďáblíka, tak na nich najdete na rozdíl od téhle stránky spoustu užitečných rad
a informací.
Ø Teaching your
budgie to talk
A nakonec přidávám odkaz na
stránku, která je velmi obsáhlá a pojednává o andulce jménem Viktor. Kdyby
nebylo na první pohled jasné, kolik úsilí stálo vytcořit níže uvedenou
stránku, považoval bych jí za vtip. Autor
totiž tvrdí, že Viktor je schopen komunikovat v angličtině a dokládá to mimo
jiné řadou nahrávek, které vypadají autenticky, ikdyž některé příběhy jsou jen velmi
těžko uvěřitelné. No posuďte sami, je možné pokecat si s papouškem o Bohu? V
každém případě velmi zajmavá stránka.
